E15: Schopnost lidské reprodukce se hrozivě snižuje, říká investor, který po světě skupuje kliniky

Čeští privátní investoři se s americkým investičním obrem Oaktree Capital podílejí na mezinárodní expanzi zdravotnické sítě Nextclinics zaměřené na asistovanou reprodukci. „Ještě letos bychom chtěli být největším řetězcem klinik v Evropě. A když všechno dobře půjde, do konce příštího roku na celém světě,“ říká zakladatel skupiny Miroslav Herden. Prozradil, kde chystají další nákupy a jak vyřeší průnik do Číny bez vstupu na čínské území.

Na vizitce nemáte uvedené jméno Miroslav, ale Miroslaw. Proč?

Mám dvě státní příslušnosti, německou a českou. A protože jsem německý daňový poplatník s trvalým bydlištěm v Německu, na vizitky si dávám to, co mám v německé občance. V České republice již v současnosti nemám žádný pracovní poměr.

Jak jste se dostal do Německa?

Když mi v roce 1986 řekli, že budu v Praze 8 čekat na byt dvaadvacet let, sebral jsem rodinu a koupili jsme si přes Autoturist zájezd do Jugoslávie. To tehdy byla nejsnazší cesta pro emigraci. To bylo na poslední chvíli.

Nevěřil jste ve změnu poměrů?

Upřímně jsem možnosti pro změnu v Československu příliš neviděl ani v roce 1989. Říkal jsem si, že Maďaři a Poláci jsou jasní, ale Češi se nepohnou. Ostatně jsem přesvědčen, že ještě v září 1989 nikdo ani v Československu netušil, že se věci tak rychle změní.

Přemýšlel jste pak o návratu?

Vlastně jsem se nikdy úplně nevrátil. V roce 1998 jsem však rozvázal své dosavadní pracovní poměry a začal jsem podnikat na vlastní triko. Pustil jsem se do stavění start-upů a příznivější situace pro to tehdy byla v České republice. Od roku 1998 jsem tedy napůl zpátky.

Čemu jste se věnoval v Německu?

Protože mám vystudovanou Vysokou školu chemicko-technologickou v Praze, nejdříve jsem byl zaměstnaný ve výzkumném centru výrobce kosmetiky Beiersdorf. Po dvou letech mě to přestalo bavit a šel jsem do obchodu společnosti Kone Instruments, která vyráběla zdravotnická zařízení. Dodávala do laboratoří biochemické a hematologické analyzátory. Tam jsem zůstal až do toho roku 1998. Pak jsem odešel do Česka a založil dvě firmy. S jednou jsme dodávali sety do laboratoří. S druhou jsme vyvíjeli a poskytovali IT služby, software a podobně. Všechno to vlastně dodnes žije.

Jste tedy chemik s vášní pro medicínu?

Ještě v Československu jsem chtěl původně studovat medicínu, konkrétně stomatologii. Avšak cesta na tento obor pro mě byla zavřená, protože tatínka vyloučili po roce 1968 ze strany za protesty na nesprávné straně barikády. Maminka navíc nikdy ve straně nebyla. Takže jsem sice udělal přijímačky, ale byla mi doporučena VŠCHT. Jejího studia ovšem nelituji. Tato škola mi dala spoustu logického uvažování, naučil jsem se tam být na sebe přísný.

Kdy jste se v podnikání dostal od budování start-upů k velkému byznysu?

Velkou věcí bylo založení společnosti Synlab zaměřené na služby pro laboratorní vyšetření. Nejdříve jsem byl jejím stoprocentním vlastníkem. Se vstupem investora jsem vyměnil vlastnictví za podíly v novém holdingu, ty jsem ale postupně dál prodával. V roce 2015 jsem pak odešel ze společnosti majetkově zcela. Zůstal jsem už jen v představenstvu, kde jsem měl na starosti IT a inovace. Současně jsem byl jednatelem na Slovensku a v Česku. Definitivně jsem ze Synlabu odešel na konci roku 2017.

Protože už to nebyla vaše firma?

Řeknu upřímně, že mě nebaví být správcem. Spíše mě baví stavět. Ale také to už nešlo kombinovat se společností Nextclinics, kterou jsme rok a půl táhli se Synlabem paralelně. Práce již začalo být tolik, že se to nedalo skloubit, a ze soukromého života mi nezůstalo vůbec nic. Takže jsem odešel a věnuji se již jen Nextclinics.

Byla to vždycky vaše strategie ‒ vybudovat firmu, rozvinout ji a pak dobře prodat?

Na prodej jsem nikdy moc nemyslel. Můj bývalý šéf a současně kamarád v Kone Instruments říkával, že když děláš dobře svou práci, peníze vždycky přijdou. Nikdy jsem nebyl investiční bankéř, který si na začátku spočítá, kolik do toho dá, a když se stane definovaných šest bodů, dostane takové a takové peníze. Možná bych s tím na konci mohl vydělat více, ale mě to musí hlavně bavit. Když mě zadání nebaví, žádné peníze na světě mě nepřesvědčí, abych to dělal. Navíc žiju relativně skromný život. Samozřejmě si mohu dovolit spoustu věcí, které si normální lidé dovolit nemohou. Ale nevyšiluju s jachtami nebo drahými auty. Když jsem si přece jen jednou pořídil Ferrari a poznal jsem, jak vysoké jsou servisní náklady, radši jsem ho zase rychle prodal.

Ptal jsem se samozřejmě i kvůli dalšímu osudu Nextclinics, zvlášť když už ve firmě máte silného investora Oaktree Capital.

Oaktree máme ve skupině z několika důvodů. Zaprvé oni přišli za námi, takže výchozí pozice byla velice dobrá. Za druhé se nám podařilo postavit silný tým, který má za sebou ze Synlabu velké zkušenosti s budováním nadnárodního koncernu. Navíc jsme nebyli úplně závislí na tom, jestli od Oaktree peníze dostaneme, nebo ne. Na druhou stranu otevřeně říkáme, že jsme šťastní, že je ve společnosti máme. Když máte v projektu jeden z největších světových investičních fondů, zvyšuje to vašemu byznysu image. S takto velkým investičním fondem jsem do té doby ani nikdy nepracoval. Fondy v Synlabu byly střední třída. Toto už je obrovský úřad, který na vás klade i nároky. Celá stavba koncernu probíhá pod drobnohledem, což také kultivuje prostředí společnosti a to vůbec není špatné.

Jak silná je pozice Oaktree Capital v Nextclinics?

Mají 64 procent investovaných finančních prostředků a mají zajištěno 50 procent hlasů.

Může Oaktree podle uzavřených smluv na konci ovládnout celou Nextclinics?

Ne. Mohou mít 80 až 90 procent investovaných peněz, ale vždy budou mít jen 50 procent hlasovacích práv. Sám jsem zvědav, co z toho na konci bude. Zadání je teď všechno zkonsolidovat, aby to fungovalo s deštníkem služeb pro zákazníky na celosvětové úrovni.

Co se stane potom?

Nikdo nepřemýšlí o tom, že bychom šli na burzu. Nemyslím, že burza je pro zdravotnická zařízení úplně šťastná. Přípravu na to jsem sám zažil v Synlabu. Je to velice nákladné a náročné na organizaci. Na burzu se nejlépe umisťují jasně definované produkty, kde mají poskytované služby jednoho jmenovatele. To ve zdravotnictví nikdy není. Asistovaná reprodukce je z principu v Praze jiná než v Madridu, Miláně nebo Luganu. Strategickým partnerem by mohl být řetězec, který provozuje například lékařské služby na privátní bázi.

Kdy nastane čas na prodej?

Máme samozřejmě vytvořený plán, jak se má vyvíjet valuace společnosti. Po pěti až šesti letech se může hledat investor. Může to být někdo z nás, může to být někdo zvenku.

K jaké hodnotě skupiny směřujete?

K zajímavé. Číslo ze mě v tuto chvíli určitě nevymámíte. Tak alespoň prozraďte, jaké by měly být finální tržby a zisk. Představoval bych si, že za tři roky budeme mít kolem půl miliardy eur obratu. EBITDA se pohybuje mezi dvaceti třiceti procenty. Zatím jsme však od toho dost daleko.

Kolik společníků Nextclinics v současnosti má?

Jsou tam právnické osoby, za nimiž jsou přátelé a rodina. Vejdeme se k jednomu stolu. Je to pět subjektů, které hlasují o dalším osudu společnosti. A pak jsou tu společníci bez hlasovacích práv. Soustředíme se na to, abychom kupovali jen takové cíle, které mají drive do budoucnosti, věří našemu projektu a jsou připraveni třicet a více procent investovat. Tito lidé se stávají právě společníky bez hlasovacích práv. Nepotřebuji po Evropě nakoupit masu poboček a udělat z motivovaných společníků méně motivované zaměstnance. Když doktor nechce, tak s ním nepohnete. V posledním půlroce jsme bloudili Kanadou a Spojenými státy a měli jsme setkání v osmatřiceti centrech. Nakonec se z toho vyloupla jen tři, která nám lidsky, investičně a směřováním vyhovovala. Neskočíme po všem, co je na trhu. Chceme mít ve skupině motivované lidi. Jestli tomu důvěřuješ, ano, domluvíme se na zajímavé ceně, ale chceme, aby si třetinu a více reinvestoval.

Kolik z peněz, které máte, pochází z České republiky?

Z privátního kapitálu jsme do Nextclinics dali padesát milionů eur. Z toho je asi čtyřicet z českého prostředí. Kdo jsou vaši čeští investoři? Třeba můj rodinný fond. K dalším se nemohu vyjadřovat. Jsou to však všechno otcové zakladatelé s hlasovacími právy.

Kam s Nextclinics směřujete?

Stejný hotspot jako v Praze budujeme v Madridu. Hledáme možnosti udělat něco podobného třeba i v Miláně, abychom měli tři takové destinace napříč Evropou. Ještě letos bychom chtěli být největším řetězcem klinik v Evropě. A když všechno dobře půjde, do konce příštího roku na celém světě. Nejde jen o reprodukční kliniky. Ty jsou nezbytnou součástí toho, co děláme, ale ne jedinou. Nebudujeme řetězec reprodukčních klinik, ale lifestyle medicíny. Snažíme se lidi navést k tomu, aby žili lepší a příjemnější život.

Co můžete nabídnout kromě asistované reprodukce?

Náš produkt samozřejmě definuje asistovaná reprodukce. Ale naším záměrem je z toho udělat něco, čemu se v angličtině říká one stop shop. Zákazníkům chceme nabídnout i další servis, který potřebují. Potřebují imunologii, alergologii, často plastickou chirurgii. To všechno bude zahrnovat zdravotnický hotspot, který budujeme na Smíchově. Budou tam všechny zdravotnické služby na jednom místě a pacient je bude moci použít. V Praze máme aktuálně kolem pětatřiceti až čtyřiceti procent zahraničních zákazníků. A když sem už někdo cestuje zdaleka, použít další služby je pro něj víc než nasnadě. K tomu máme specializované laboratoře, chceme se celosvětově soustředit na genetiku.

Genetika skýtá také dobrý byznys?

Genetická laboratoř je jednou z posledních oblastí laboratorní medicíny, která se skutečně dynamicky rozvíjí. Hraje v medicíně obrovskou roli, díky tomu, že vidí kousek do budoucnosti, dokáže poradit, co se stane. Všechny ostatní medicínské výsledky vám řeknou, co se stalo. Kdežto genetika vám na základě humánního genomu řekne, co bude. K čemu jste náchylní, jak byste měli žít. Pro tento typ prediktivní medicíny je obor asistované reprodukce ideální vstupní branou.

Proč zažívá asistovaná reprodukce takový rozmach?

Nedávno jsme se bavili s jednou klinikou ve Španělsku. Aby dostali jedno zdravé sperma od dárce, musejí otestovat dvanáct až patnáct mladíků. To je hrozivé. Ukazuje to na neuvěřitelnou destrukci lidského organismu kvůli životnímu prostředí. Dnes se 25 až 30 procent lidí narodí díky zařízením našeho typu. Nejde samozřejmě jen o umělá oplodnění, ale i o jiné formy péče.

Hrají v tom roli i společenské změny?

Určitě. U ženy po 35 letech věku klesá možnost přirozeně otěhotnět. Populace stárne a navíc je tu obrovský vliv životního prostředí. U žen hraje roli též fakt, že studují, jsou vzdělané a emancipované, a kvůli tomu první dítě nemají v šestnácti letech jako kdysi, ale v lepším případě do třiceti. A když žena něco vystuduje a chce mít dva tři roky praxe, aby se pak měla kam vrátit, jsme hned za třicítkou. To je samozřejmě problém, který však nelze nikomu vyčítat. Bohatší lidé mají prostě děti pozdě. To je nejdůležitější faktor.

Podle jakých kritérií se rozhodujete pro konkrétní investici?

Klíčové je, jestli akviziční cíl má strategický plán na dalších pět let. Zdravotnictví je velmi citlivá záležitost, a pokud usnete jen na tom, že děláte servis, ale nemáte žádný plán, jak ho rozvíjet, jak zvyšovat kvalitu, implementovat inovace, zlepšovat služby, není to pro nás. Když toto u potenciálního akvizičního cíle nevidíme, utíkáme od toho a už se vůbec neptáme na další věci. Druhým významným činitelem je lokace. Když se ve švýcarském Luganu můžete ze všech pokojů koukat na jezero, jste za to připraven zaplatit víc. Totéž je u nás v Praze. Z jedné strany se díváte na Vyšehrad, z druhé na Hrad.

A co tvrdé ukazatele typu ziskovosti?

Investiční kritéria máme, nikdy však nejde o to, že akviziční cíl musí mít takové a takové tržby a takový a takový zisk. Koupili jsme firmu, která měla nulovou EBITDA, a jinou, která měla třicetiprocentní EBITDA. Obě dvě ale tím, co chtěli jejich společníci, pasovali do toho, co jsme potřebovali my. Najít peníze, když máte smysluplný investiční plán, dnes není to nejtěžší. Nejtěžší je najít motivovaný akviziční cíl, který je skutečně investicí, a ne utrácením.

Na jakých akvizičních cílech pracujete?

Hodně pro nás znamenala akvizice klinik profesora Zecha. Díky tomu jsme se stali jedním z dominujících hráčů v prostoru od severní Itálie přes Švýcarsko, Rakousko, část Německa až po Českou republiku. Srovnatelný balík investic by měl být podepsaný do konce roku. Bude se to týkat hlavně německého trhu. Tam jsme zatím nepostoupili tak, jak jsme si představovali. Pokud ale hledáte správné partnery, nemá význam spěchat. Je lepší si počkat a dohodnout se na dobrých podmínkách. Přesto si myslím, že do konce roku proinvestujeme 80 až 90 milionů eur.

Kde budete nakupovat?

Zvláště ve Španělsku se snažíme dostat k nám do party lidi, kteří spravují biologický materiál. To znamená, že mají například spermobanku a v souvislosti s tím mají nastavené procesy a kontroly. Biologický materiál totiž začíná být velice nedostatkovým zbožím. Například jeden z našich akvizičních cílů, který aktuálně vyhodnocujeme, je v Andalusii.

Budou se akvizice týkat i tuzemského trhu?

V České republice máme v současnosti 46 ambulancí, specializované laboratoře. Lze říci, že v Česku již máme téměř vše. Zmínil jste, že jste byl v poslední době hodně v Severní Americe.

Tam také něco chystáte?

Řešíme investici do tří reprodukčních klinik od Toronta přes Washington po Chicago. Tamní jednotka bude muset být schopná fungovat samostatně včetně řízení. Chceme po amerických společnících, aby reinvestovali a současně obsadili nejvyšší manažerské funkce. Americkou firmu nemůžete řídit z Evropy a už vůbec ne Evropany. Půjde také o maximální využití možností křížového prodeje. Některé věci totiž v Evropě umíme lépe. Nebo stejně, ale výrazně levněji. Navíc bez Ameriky nelze udělat kvalitně servis pro asijskou komunitu, která představuje obrovský trh. Pokud tedy nechcete investovat přímo v Číně. A přímým investicím do Číny bych se zatím vyhýbal.

To jde řešit z Ameriky reprodukční problémy Číňanů?

V Americe jsou početné komunity amerických Asiatů, takže když si tam založíte spermobanku, biologický materiál seženete. V Evropě takové komunity nejsou. Díky expanzi do USA a Kanady tak budeme moci využít alespoň část obrovského potenciálu čínských zákazníků. V Číně je už totiž povolené mít druhé dítě. Podle nových zpráv z Číny má být v blízké budoucnosti povolené dokonce i třetí dítě. Rodiče si navíc často přejí holčičku, protože to tam má daňové výhody. V Číně je totiž v populaci velká nerovnováha mezi pohlavími, proto se podporují holčičky. Jinými slovy: je tam ještě před narozením velký tlak na služby týkající se určení pohlaví. To je již úplně jiný servis než v případě, když někdo nemůže otěhotnět. To už souvisí i s genetikou, a proto tam chceme genetickou laboratoř.

Kdy tedy ve Spojených státech a v Kanadě něco koupíte?

Přestože akviziční cíle v Severní Americe máme jasné, uvidíme, jak to skončí. Závisí to například na tom, jak dopadne jednání s americkými právníky. Je to trošku jiný svět a jiné právo. Není to úplně lehké dobrodružství. Rád bych však, aby to v Americe běželo rychle, protože čas kvapí. Kdo tam dřív vytvoří takovou strukturu, bude dříve konkurenceschopný na celosvětovém trhu.

Kolik času vám zabere jednání o akvizicích?

Například u kliniky profesora Marca Filicoriho v italské Bologni jsme od prvního kontaktu k podpisu a uzavření obchodu potřebovali pět týdnů. On už na to čekal. Stále nás sledoval, a když jsme přijeli, s nadsázkou řečeno, reagoval: Konečně jste tady. Když tedy nestojí nic v cestě a partner je připravený reinvestovat, snižuje se i riziko nákupu. Navzdory všem hloubkovým auditům a právnickým analýzám totiž stále může být ještě nějaký kostlivec schovaný ve skříni.

Ovlivňuje nějak váš byznys, že jeden z největších hráčů v oboru patří do fondu českého premiéra Andreje Babiše?

Moc se nepotkáváme. Oni jsou jednička v České republice, zatímco my jsme tu docela malí. Na německém trhu se nepotkáváme, v Irsku nejsme a v Anglii také ne.

Sledujete rovněž situaci ve zbytku českého zdravotnictví?

Stále si ještě myslím, že české zdravotnictví má špičkové doktory. Pořád si myslím, že je v České republice spousta výborných center. Ale problémem je pojišťovací zákon z devadesátých let, který se vlastně nikdy nedodělal. Nikdy nedal možnost pojišťovnám starat se opravdu efektivně o preventivní medicínu. Mít špičkové kardiochirurgické nebo ortopedické centrum je důležité ve chvíli, když se stane nějaký průšvih. Ale základní péče na úrovni praktických lékařů by měla dostat ducha prevence a kultivace celého prostředí. Toho se všichni báli a nikdo se do toho neopřel. Někdo musí říct, co je základní péče a co je připojištění. Dokud tu nevznikne nepolitický orgán rozdělující příjmy do zdravotnictví pro jednotlivé úseky, asi se nic nestane. Zatímco teď to eroduje zevnitř a všichni jsou naštvaní, což nahrává nám soukromým investorům. Ulovit doktora z takto erodovaného prostředí je totiž mnohem snazší. Často jdou dokonce za míň peněz. Jdou totiž do zorganizované struktury, v níž vědí, za co dostanou zaplaceno, co musejí udělat. To je pro ně často mnohem důležitější.

Spolupracuje Nextclinics s pojišťovnami?

Buď jste závislý na platbách od zdravotních pojišťoven, nebo od soukromníků. My to zatím máme půl na půl. Například profesor Zech, jehož jsme koupili, má v Plzni kliniku, která vůbec nemá smlouvy s pojišťovnami a jede jen na samoplátce. Proto jsem skončil se Synlabem, abych byl v oboru, kde se nebudu muset tolik obávat zářezu od pojišťovny. Jsem rád, že jsme relativně nezávislí. Nechci, aby to vyznělo špatně, smlouvám s pojišťovnami se nebráním. Ale čím méně jste na tom závislý, tím jednodušeji se vám hospodářsky dýchá.

Jak konkrétně se nezávislost na pojišťovnách projevuje?

Tím, že se nestaráme o nemocné pacienty, jezdí, respektive létají za námi. U samoplátců je navíc výhoda, že jejich genetické vzorky mohou cestovat kolem zeměkoule. Zatímco když odeberete v České republice genetický vzorek na pojišťovnu, může se analyzovat jen v Česku. Když máte masu samoplátců, můžete nakoupit ty nejdražší přístroje a najmout ty nejlepší lidi. Takže genetika je pro nás významný projekt a jsme připraveni do ní investovat signifikantní peněžní i emocionální prostředky.

Miroslav Herden (56)

Vystudoval Vysokou školu chemicko-technologickou v Praze. Po emigraci v roce 1986 pracoval u německých koncernů Beiersdorf a Kone Instruments. Od roku 1998 podniká v České republice. Stál u zrodu laboratorní skupiny Synlab. Po jejím prodeji se věnuje budování sítě zdravotnických zařízení Nextclinics.